záhlaví čsop křivatec

Ropucha obecná

vydáno: 20. prosinec 2015 » přečteno: 733 » autor: Pavel Rosendorf

ROPUCHA OBECNÁ

Latinské jméno: Bufo bufo (Laurenti, 1768)

Čeleď: ropuchovití (Bufonidae)

Ekologie druhu:
Ropucha obecná patří mezi naše nejběžnější obojživelníky. Současně také patří mezi větší druhy žab. Samci dorůstají velikosti 60–90 mm, samice jsou větší 80–120 mm. Není výjimkou najít i jedince, kteří mohou dorůst až délky 150–200 mm. Ropucha obecná je druh, který má palearktické rozšíření, najdeme ji tedy téměř v celé Evrope, v severní Asii až k Himálaji, v Malé Asii, v severní Africe. V České republice se vyskytuje prakticky na celém území ve velmi rozmanitých biotopech. Osidluje, lesy, zahrady, pole, louky ale i městské prostředí, tedy parky nebo menší zahrady v okolí domů. Omezení jejího výskytu může představovat absence vhodných vodních ploch pro páření a vývoj pulců. Ropuchu obecnou můžeme většinou potkat hojněji pouze v době páření, kdy migrují jedinci ve velkých počtech k malým vodním plochám, rybníkům a nádržím anebo v době, kdy mladí jedinci (drobné žabky) opouštějí vodu a rozptylují se do okolních suchozemských biotopů. V ostatních obdobích roku žije ropucha obecná prakticky skrytě a vykazuje převážně noční aktivitu.

ropucha obecná
Ropucha obecná v době páření v rybníce (foto: Pavel Rosendorf).

Vývoj ropuchy obecné začíná obdobím páření, které obvykle spadá do poloviny března, kdy samci i samice migrují k vodním nádržím různého typu a velikosti, aby se zde spářili a nakladli vajíčka. Samců je v poměru k samicím vždy více, takže již při tahu k vodní nádrži samci vyhledávají samice a nasedají jim na záda s tím, že je samice donese až do vody a tam se s nimi spáří. V některých případech osamocení samci útočí na takto vytvořené páry a snaží se přisedlého samce odehnat. Ve vodě často může docházet k tomu, že více samců nasedá na jednu samici a vytváří se tak copy nebo shluky jedné samice a mnoha samců. Během páření dochází k vnějšímu oplození vajíček, které samec i samice společně lepí na ponořené předměty a vegetaci v dlouhých šňůrách. Ty dosahují celkové délky 5–10 m. Z vajíček se líhnou drobní pulci, kteří ve vodě dorůstají a zcela metamorfují v drobné žabky po 2–3 měsících. Vodní prostředí opouštějí ve velkých skupinách a pohlavně dospívají po 3–4 letech. Dospělí jedinci se vracejí systematicky do vodní nádrže, tůně nebo rybníka, kde sami dokončili metamorfózu z pulce. Ropuchy jsou během roku aktivní od března do října. Chladnou část roku přečkávají ropuchy v zemních norách, pod kmeny stromů, pod kůrou nebo listím nebo v opuštěných norách hlodavců.

ropucha obecná
Ropucha obecná zimující pod kůrou stromu (foto: Pavel Rosendorf).

Ropucha obecná je ohrožena přímými lidskými zásahy do jejich přirozených biotopů a míst, kde dochází k páření. Velmi zranitelné jsou dospělí jedinci ropuchy během migrace na místo páření a také mladí jedinci po dokončení metamorfózy, když opouštějí vodní prostředí. Nebezpečí pro ně představuje zejména překonávání silnic a dalších bariér. Negativní vliv na populace ropuch má také znečištění vody vlivem vypouštění odpadních vod nebo znečištění látkami na ochranu rostlin v zemědělské krajině. Je také nutné zmínit, že ropuchy jsou často ohroženy vandalizmem a předsudky s ohledem na jejich celkové vzezření.

Ochrana:
Ropucha obecná patří mezi druhy chráněné podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Podle tohoto zákona a příslušné vyhlášky je zařazena mezi druhy ohrožené (§3). V kategorii téměř ohrožených druhů (NT) je ropucha obecná zařazena v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky – Obratlovci.

Potvrzený výskyt na území Prahy 8 po roce 2000:

  • prakticky ve všech lokalitách v dosahu vhodných vodních ploch

Zajímavosti:
Ropuchy obecné se živí převážně hmyzem, měkkýši, žížalami a dalšími bezobratlými živočichy. Potravu hledají v noci a nejsou příliš selektivní při jejím výběru. Loví pouze pohybující se kořist a ve vhodnou chvíli se jí zmocní vymrštěním jazyka. V době páření ropucha obecná potravu nepřijímá.
Na těle ropuchy, na zvrásněné kůži, je mnoho hrbolků a s kožními žlázami a jeden výrazný pár půlměsíčitých žláz na hlavě za očima. Tyto žlázy obsahují dráždivý sekret, který slouží k odpuzení predátora při případném pozření. Kromě tohoto obranného mechanismu používá ropucha obecná k zastrašení nepřítele výhružný postoj, kdy se výrazně nafoukne a zveden se na nohách do výšky.
V době páření se ropuchy výrazně barevně mění. Samci i samice mají jasnější barvu do olivova a často se na jejich kůži objevují výraznější barevné skvrnky. Samci jsou ve srovnání se samicemi výrazně menší, mají delší končetiny (pohlavní dimorfismus) a k lepšímu přichycení k samici při páření mají uzpůsobené přední končetiny (mozoly na 1. a dalších dvou prstech).

ropucha obecná
Samci ropuchy obecné natěsnaní kolem samice v době páření (foto: Pavel Rosendorf).

Použité podklady a odkazy:
AOPK ČR (2015): Výskyt druhu Bufo bufo v jednotlivých periodách podle záznamů v ND OP. ISPOP – Portál informačního systému ochrany přírody. Dostupné z: http://portal.nature.cz/…z-public.php?…
Baruš, V., Oliva, O. a kol. (1992): Obojživelníci. 1. vyd. Praha : Academia, (Fauna ČSFR; sv. 25). 338 s.
Mikátová, B., Vlašín. M. (2002): Ochrana obojživelníků. Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 1. Pro ZO ČSOP Veronica vydalo EkoCentrum Brno. Třetí, upravené vydání, Brno 2002. 137 s.
Šandera M. (2015): Mapa rozšíření Bufo bufo v České republice. In: Zicha O. (ed.) Biological Library – BioLib. Dostupné na: http://www.biolib.cz/…onmap/id103/