záhlaví čsop křivatec

Otakárek ovocný

vydáno: 28. října 2013 » přečteno: 4243 » autor: Pavel Rosendorf

OTAKÁREK OVOCNÝ

Latinské jméno: Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758)

Čeleď: otakárkovití (Papilionidae)

Ekologie druhu:
Otakárek ovocný je jedním z velkých denních motýlů. Délka předního křídla se pohybuje v rozmezí 30–45 mm. Je to druh, který je rozšířen v Evropě od Francie, přes jižní a střední Evropu až do oblasti Turecka, jižního Ruska a Zauralí. V České republice se vyskytuje hojněji jen v nejteplejších oblastech, zejména v Českém krasu, v Praze a okolí, v Českém středohoří a na jižní a jihovýchodní Moravě.
Setkáme se s ním nejčastěji na teplých vysluněných stráních a skalních stepích s převážně jižní orientací. Vyhledává také lesostepní lokality, sady a najdeme ho také na rekultivovaných nebo opuštěných lokalitách po těžbě nerostů. Pro pravidelný výskyt je nutné, aby na lokalitě byly přítomné živné rostliny jeho housenek – tedy zejména hlohy a slivoně včetně na stepích běžné trnky obecné.

otakárek ovocný
Otakárek ovocný v přírodní památce Velká skála (foto: Petr Rosendorf)

Otakárci jsou velmi obratnými letci a jsou aktivní zejména za teplých slunečných dnů a v bezvětří. Během roku se vyvíjí dvě generace, první od dubna do června a druhá od července do září. V některých oblastech na Moravě byla nedávno zastižena i třetí, podzimní generace.
Samice kladou jednotlivá vejce na listy solitérních a dobře osvětlených keřů. Z vajíček se líhnou housenky, které jsou málo pohyblivé a většinou se zdržují přichycené vláknem na listu, kterým se živí. Starší housenky najdeme obvykle na větvičkách, kde se později kuklí. Otakárci přezimují ve stádiu kukly. Dospělci se živí nektarem z květů běžných stepních rostlin a také keřů a stromů. Zastihnout je můžeme také, jak sají vodu na okrajích louží a na vlhké půdě.
Většina populací v ČR je silně vázána na lokalitu a jejich jedinci většinou daleko nemigrují. Morfologické rozdíl mezi samci a samicemi jsou u otakárka ovocného, na rozdíl od řady jiných motýlů, velmi malé. Semice jsou zpravidla o něco větší.

otakárek ovocný
Otakárek ovocný s poškozeným zadním křídlem, zřejmě po útoku ptáka, v přírodní památce Trojská (foto: Pavel Rosendorf)

Otakárek ovocný je ohrožen zejména zarůstáním jeho typických biotopů, případně jejich přeměnou na zemědělské nebo lesní pozemky. Výskyt otakárka ohrožují také aplikace přípravků na ochranu rostlin a jejich úlety ze zemědělských ploch. Na lokalitách, kde se otakárek ovocný pravidelně vyskytuje, je nutno zachovat stepní charakter s volnými plochami a solitérními keři a jejich skupinami. Při případných zásazích na lokalitách je nutné ponechat zejména solitérní hlohy a trnkové porosty. Vhodná je také selektivní pastva.

Ochrana:
Otakárek ovocný patří mezi druhy chráněné podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Podle tohoto zákona a příslušné vyhlášky je zařazena mezi druhy ohrožené (§3). V kategorii zranitelných druhů (VU) je otakárek ovocný zařazen v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky – Bezobratlí.

Potvrzený výskyt na území Prahy 8 po roce 2000:

  • přírodní rezervace Podhoří
  • přírodní památka Bílá skála
  • přírodní památka Bohnické údolí
  • přírodní památka Jabloňka
  • přírodní památka Trojská
  • přírodní památka Velká skála
  • přírodní památka Zámky

otakárek ovocný
Nádherně zbarvený exemplář otakárka ovocného (foto: Jiří Kříž)

Zajímavosti:
Samci otakárka ovocného se často soustřeďují ve velkých skupinách na vyvýšených místech v krajině. Tomuto jevu se říká anglickým výrazem hilltopping.
U řady jedinců v přírodě můžeme spatřit vážné poškození zadních křídel, zejména částí s výraznými oky a ostruhou. Je to většinou důsledek útoku ptáků, kteří v domnění, že útočí na oblast hlavy a tykadel, poničí konce křídel a motýl unikne. Je to zajímavý způsob obranné adaptace proti útočníkům, kteří se orientují zrakem a kterou najdeme i u jiných skupin živočichů (např. mořské ryby). Tato poškození většinou nemají výrazný vliv na letové a manévrovací schopnosti napadených jedinců.

Použité podklady a odkazy:
Beneš J., Konvička M.: Mapování a ochrana motýlů České republiky. Entomologický ústav BC AV ČR. Citováno 25.10.2013. Dos­tupné z: http://www.lepidoptera.cz.
Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. eds. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha, 857 stran.
Farkač J., Král D., Škorpík M. eds. (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. 760 s., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. ISBN 80–86064–96–4.
Vávra, J. (2006): Ochrana přírody a krajiny v Hlavním městě Praze. Motýli. Magistrát hl. m. Prahy, Aquatest, a.s. a Hydrosoft Veleslavín s.r.o., Citováno 25.10.2013. Dos­tupné z: http://www.wmap.cz/opk.
Vojtíšek, M. (2004–2013): Koláčkova galerie motýlů. Otakárek ovocný. Citováno 25.10.2013. Dos­tupné z: http://motyli.kolas.cz/…dalirius.htm.