Otakárek ovocný
vydáno: 28. října 2013 » přečteno: 8180 » autor: Pavel Rosendorf
OTAKÁREK OVOCNÝ
Latinské jméno: Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758)
Čeleď: otakárkovití (Papilionidae)
Ekologie druhu:
Otakárek ovocný je jedním z velkých denních motýlů. Délka předního
křídla se pohybuje v rozmezí 30–45 mm. Je to druh, který je rozšířen
v Evropě od Francie, přes jižní a střední Evropu až do oblasti Turecka,
jižního Ruska a Zauralí. V České republice se vyskytuje hojněji jen
v nejteplejších oblastech, zejména v Českém krasu, v Praze a okolí,
v Českém středohoří a na jižní a jihovýchodní Moravě.
Setkáme se s ním nejčastěji na teplých vysluněných stráních a
skalních stepích s převážně jižní orientací. Vyhledává také
lesostepní lokality, sady a najdeme ho také na rekultivovaných nebo
opuštěných lokalitách po těžbě nerostů. Pro pravidelný výskyt je
nutné, aby na lokalitě byly přítomné živné rostliny jeho housenek –
tedy zejména hlohy a slivoně včetně na stepích běžné trnky obecné.
Otakárek ovocný v přírodní památce Velká skála (foto: Petr
Rosendorf)
Otakárci jsou velmi obratnými letci a jsou aktivní zejména za teplých
slunečných dnů a v bezvětří. Během roku se vyvíjí dvě generace,
první od dubna do června a druhá od července do září. V některých
oblastech na Moravě byla nedávno zastižena i třetí, podzimní generace.
Samice kladou jednotlivá vejce na listy solitérních a dobře osvětlených
keřů. Z vajíček se líhnou housenky, které jsou málo pohyblivé a
většinou se zdržují přichycené vláknem na listu, kterým se živí.
Starší housenky najdeme obvykle na větvičkách, kde se později kuklí.
Otakárci přezimují ve stádiu kukly. Dospělci se živí nektarem z květů
běžných stepních rostlin a také keřů a stromů. Zastihnout je můžeme
také, jak sají vodu na okrajích louží a na vlhké půdě.
Většina populací v ČR je silně vázána na lokalitu a jejich jedinci
většinou daleko nemigrují. Morfologické rozdíl mezi samci a samicemi jsou
u otakárka ovocného, na rozdíl od řady jiných motýlů, velmi malé.
Semice jsou zpravidla o něco větší.
Otakárek ovocný s poškozeným zadním křídlem, zřejmě po útoku
ptáka, v přírodní památce Trojská (foto: Pavel Rosendorf)
Otakárek ovocný je ohrožen zejména zarůstáním jeho typických biotopů, případně jejich přeměnou na zemědělské nebo lesní pozemky. Výskyt otakárka ohrožují také aplikace přípravků na ochranu rostlin a jejich úlety ze zemědělských ploch. Na lokalitách, kde se otakárek ovocný pravidelně vyskytuje, je nutno zachovat stepní charakter s volnými plochami a solitérními keři a jejich skupinami. Při případných zásazích na lokalitách je nutné ponechat zejména solitérní hlohy a trnkové porosty. Vhodná je také selektivní pastva.
Ochrana:
Otakárek ovocný patří mezi druhy chráněné podle zákona č. 114/1992 Sb.
o ochraně přírody a krajiny. Podle tohoto zákona a příslušné vyhlášky
je zařazena mezi druhy ohrožené (§3). V kategorii zranitelných druhů (VU)
je otakárek ovocný zařazen v Červeném seznamu ohrožených druhů České
republiky – Bezobratlí.
Potvrzený výskyt na území Prahy 8 po roce 2000:
- přírodní rezervace Podhoří
- přírodní památka Bílá skála
- přírodní památka Bohnické údolí
- přírodní památka Jabloňka
- přírodní památka Trojská
- přírodní památka Velká skála
- přírodní památka Zámky
Nádherně zbarvený exemplář otakárka ovocného (foto:
Jiří Kříž)
Zajímavosti:
Samci otakárka ovocného se často soustřeďují ve velkých skupinách na
vyvýšených místech v krajině. Tomuto jevu se říká anglickým výrazem
hilltopping.
U řady jedinců v přírodě můžeme spatřit vážné poškození zadních
křídel, zejména částí s výraznými oky a ostruhou. Je to většinou
důsledek útoku ptáků, kteří v domnění, že útočí na oblast hlavy a
tykadel, poničí konce křídel a motýl unikne. Je to zajímavý způsob
obranné adaptace proti útočníkům, kteří se orientují zrakem a kterou
najdeme i u jiných skupin živočichů (např. mořské ryby). Tato
poškození většinou nemají výrazný vliv na letové a manévrovací
schopnosti napadených jedinců.
Použité podklady a odkazy:
Beneš J., Konvička M.: Mapování a ochrana motýlů České republiky.
Entomologický ústav BC AV ČR. Citováno 25.10.2013. Dostupné z: http://www.lepidoptera.cz.
Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec
V., Weidenhoffer Z. eds. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a
ochrana I, II. SOM, Praha, 857 stran.
Farkač J., Král D., Škorpík M. eds. (2005): Červený seznam ohrožených
druhů České republiky. Bezobratlí. 760 s., Agentura ochrany přírody a
krajiny ČR, Praha. ISBN 80–86064–96–4.
Vávra, J. (2006): Ochrana přírody a krajiny v Hlavním městě Praze.
Motýli. Magistrát hl. m. Prahy, Aquatest, a.s. a Hydrosoft Veleslavín s.r.o.,
Citováno 25.10.2013. Dostupné z: http://www.wmap.cz/opk.
Vojtíšek, M. (2004–2013): Koláčkova galerie motýlů. Otakárek ovocný.
Citováno 25.10.2013. Dostupné z: http://motyli.kolas.cz/…dalirius.htm.