Locika vytrvalá
vydáno: 13. prosince 2015 » přečteno: 1806 » autor: Pavel Rosendorf
LOCIKA VYTRVALÁ
Latinské jméno: Lactuca perennis L.
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Ekologie druhu:
Locika vytrvalá je druh rostoucí na výhřevných skalních svazích,
skalních stepích a pastvinách, místy i přímo na skalách. Řídce se
objevuje také ve světlých listnatých lesích na stepních lokalitách.
Najdeme ji především v teplých oblastech, kde vyhledává osluněná
stanoviště orientovaných na jih a západ. Preferuje především bazické
substráty, ale najdeme ji často i na silikátových horninách. Centrum
areálu rozšíření lociky vytrvalé se nachází ve střední Evropě.
Najdeme ji na severu od Belgie po Českou republiku a na jihu od severního
Španělska až po Balkánský poloostrov. V České republice se hojněji
vyskytuje pouze v Čechách a to převážně v Českém středohoří,
v dolním Povltaví, v Praze a okolí, středním Poohří a v okolí
Berounky. Izolované nálezy pocházejí také z východních Čech a střední
Moravy.
Locika vytrvalá v přírodní rezervaci Podhoří (foto: Pavel
Rosendorf).
Locika vytrvalá je, jak naznačuje její druhové jméno, vytrvalá bylina, která dorůstá výšky 20–80 cm. Z válcovitého kořene vyrůstá přímá lodyha, která se větví až v horní části. Dlouhé listy u báze lodyhy vytvářejí přízemní růžici. Jsou sivozelené, peřenoklané nebo peřenodílné. Listy na lodyze jsou drobnější, zejména ty horní tvarem celokrajné, kopinaté. Květy vyrůstají na vrcholu lodyhy v rozvolněné latě. Jednotlivé květy tvoří velké úbory modrofialových květů. Kvete od května do července. Plodem jsou velké černé nažky s dlouhým bílým chmýrem.
Locika vytrvalá v přírodní památce Bohnické údolí roste na
vrcholcích skalních výchozů v mělkých kamenitých půdách (foto: Pavel
Rosendorf).
Typickými lokalitami výskytu lociky vytrvalé jsou travnaté a kamenité svahy, okraje skal a skalní žleby s mělkými, výhřevnými půdami. Populace mohou být ohroženy postupným zarůstáním skalních svahů křivinami a náletovými dřevinami.
Ochrana:
Locika vytrvalá patří mezi druhy, které sice nejsou chráněny podle
zákona, ale vzhledem k jejímu ostrůvkovitému rozšíření a malému
množství lokalit byla zařazena mezi ohrožené druhy (C3) v Červeném
seznamu cévnatých rostlin České republiky.
Potvrzený výskyt na území Prahy 8 po roce 2000:
- přírodní rezervace Podhoří
- přírodní památka Bohnické údolí
- přírodní památka Čimické údolí
- přírodní památka Jabloňka
- přírodní památka Zámky
Zajímavosti:
Locika vytrvalá obsahuje v pletivech, stejně jako jiné druhy tohoto rodu,
specializované buňky – mléčnice, naplněné latexem, který při
poranění rostlin vytéká v podobě bílé tekutiny.
Locika vytrvalá patří do rodu, ze kterého byly vyšlechtěny různé odrůdy
salátů používané běžně v kuchyních po celém světě. Tyto druhy jsou
na rozdíl od lociky vytrvalé většinou jednoleté nebo dvouleté.
Locika vytrvalá je po odkvětu nápadná velkými ochmýřenými nažkami
(foto: Pavel Rosendorf).
Použité podklady a odkazy:
AOPK ČR (2014): Výskyt druhu Lactuca perennis v jednotlivých periodách
podle záznamů v ND OP. ISPOP – Portál informačního systému ochrany
přírody. Dostupné z: http://portal.nature.cz/…z-public.php?…
Dostál, J. (1989): Nová květena ČSSR, 1. a 2. díl. Academia Praha,
1563 pp.
Dostál, J. a Kříž, J. (1989): Přírodou pražské botanické zahrady.
Pražská botanická zahrada. 77 s.
Hrčka, D. (2007): Rostliny přírodního parku Drahaň-Troja. Botanická
zahrada hl. m. Prahy a Grada Publishing, a.s. 244 s.
Leugnerová, G. (2007): LACTUCA PERENNIS L. – locika vytrvalá / šalát
trváci. Dostupné z: http://botany.cz/…ca-perennis/,
Občanské sdružení Přírodovědná společnost.