Bělozářka liliovitá
vydáno: 28. listopadu 2014 » přečteno: 3189 » autor: Pavel Rosendorf
BĚLOZÁŘKA LILIOVITÁ
Latinské jméno: Anthericum liliago L.
Čeleď: chřestovité (Asparagaceae)
Ekologie druhu:
Bělozářka liliovitá je teplomilný druh, který se vyskytuje na suchách
vysluněných stráních a skalnatých svazích. Vyhledává zejména půdy
s kyselou až neutrální reakcí v nížinách a středních nadmořských
výškách. Areál rozšíření bělozářky liliovité zahrnuje část Evropy,
oblast Malé Asie a severní Afriky. V České republice se vyskytuje pouze ve
středních a severozápadních Čechách a její výskyt souvisí
s teplejšími periodami postglaciálů, které byly vhodné k jejímu
šíření z teplých jižních oblastí.
Bělozářka liliovitá v přírodní památce Čimické údolí (foto:
Pavel Rosendorf)
Bělozářka liliovitá je vytrvalá bylina s krátkým oddenkem, ze kterého vyrůstají v přízemní růžici úzké a tuhé čárkovité listy. Květní lodyha dorůstá výšky 30–70 cm a je zakončena hroznem šestičetných bílých květů. Plodem jsou vejčité tobolky. Rostliny vykvétají v období od konce května do června a v některých lokalitách vytvářejí rozsáhlé porosty. Typickými lokalitami bělozářky jsou zejména okraje skal, menší sutě a řídké trávníky. Najdeme je ale často i na skalních římsách a ve skalních štěrbinách. Populace bělozářky liliovité na lokalitách bývají ohroženy zejména zarůstáním křovinami.
Kvetoucí bělozářky
liliovité v přírodní památce Jabloňka (vlevo) a v přírodní rezervaci
Podhoří (vpravo) (foto: Pavel Rosendorf).
Ochrana:
Bělozářka liliovitá patří mezi druhy chráněné podle Zákona České
národní rady o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Podle tohoto
zákona a příslušné vyhlášky je zařazena mezi druhy ohrožené (§3). Ve
stejné kategorii, tedy mezi taxony ohrožené (C3), je zařazena
i v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky.
Potvrzený výskyt na území Prahy 8 po roce 2000:
- přírodní rezervace Podhoří
- přírodní památka Bílá skála
- přírodní památka Bohnické údolí
- přírodní památka Čimické údolí
- přírodní památka Jabloňka
- přírodní památka Zámky
Detaily květů bělozářky liliovité z přírodní památky Bohnické
údolí (foto: Pavel Rosendorf).
Zajímavosti:
Bělozářka liliovitá se na některých lokalitách objevuje spolu
s příbuzným druhem bělozářkou větevnatou. Obě však preferují jiné
stanovištní podmínky. Zatímco bělozářka liliovitá je vázána na
kyselé, případně neutrální substráty, bělozářka větevnatá roste
pouze na bazických substrátech a v hlubších humóznějších půdách.
Použité podklady a odkazy:
Dostál, J. (1989): Nová květena ČSSR, 1. a 2. díl. Academia Praha,
1563 pp.
Dostál, J. a Kříž, J. (1989): Přírodou pražské botanické zahrady.
Pražská botanická zahrada. 77 s.
Hrčka, D. (2013): Ohrožená pražská příroda: BĚLOZÁŘKA LILIOVITÁ
(Anthericum liliago). Dostupné z: http://salvia-os.cz/…iovita-praha.
Salvia o.s. – sdružení pro ochranu přírody.
Hrčka, D. (2007): Rostliny přírodního parku Drahaň-Troja. Botanická
zahrada hl. m. Prahy a Grada Publishing, a.s. 244 s.
AOPK ČR (2014): Výskyt druhu Anthericum liliago podle záznamů v ND OP.
ISPOP – Portál informačního systému ochrany přírody. Dostupné z: http://portal.nature.cz/…z-public.php?….